Deutsche Fassung am Ende!

Prodaný Kundera

Šedesátá léta 19. století  bývají považována za zvláště významná pro vývoj české kultury. K velkým dílům slovesným přibyla roku 1866 také skutečná, opravdová opera, „Prodaná nevěsta“. Autor, Bedřich Smetana, se stal idolem českého národa a nechybělo mnoho, aby se stal na dlouhou dobu věhlasným i autor libreta, Karel Sabina. Jenže od té doby (od roku 1872) se Sabina stal symbolem despektu. Toho roku vyšlo najevo, že Sabina byl policejní agent. Česká půda se mu stala horkou a symbolem zrady zůstal dodnes.

V současné době máme nového „Sabinu“. Tentokrát ovšem jde o těžkou váhu. Z policejních spisů vyšlo najevo, že udavačem člověka, který byl dlouhou dobu zavřen, byl věhlasný, mezinárodně uznávaný spisovatel Milan Kundera. Ale k tomu, aby se stal symbolem opovržení, má Milan Kundera daleko. Lidi tento případ většinou nezajímá. Není se co divit

Sabina jakožto policejní konfident byl jeden z mnoha tisíců  „normálních“ českých občanů, Milan Kundera patří mezi stovky policejních napomahačů. Doba se změnila a komunistická tajná policie se v této době uměla dobře přizpůsobit. Také „normální člověk“ se přizpůsobil: vůbec nic nepodnikal, pokud mu něco nebylo nařízeno.

 Současná doba je zcela jiná než v době Sabinově. Disponuje mnoha prostředky, které jsou pro běžný život nutné, a jinými, které jsou potřebné pro stát jako takový. Státní bezpečnost byla  jedním z takových prostředků.

Především však se nemůže srovnávat postavení českého národa v polovině 19. století

a v polovině století dvacátého. Jakkoli tehdy byli Češi podřízeni velkému rakouskému státu, bylo toto podřízení nepoměrně „měkčí“, doprovázené mnoha politickými a hospodářskými právy, než podřízení Sovětskému svazu v polovině dvacátého století. Jinak řečeno spočívá rozdíl v tom, že Češi byli podřízeni jednou demokratickému státu (Rakousko), podruhé státu totalitnímu.

To znamená mnoho také pro policii. Byla z nejvyšších míst řízena a koordinována z Kremlu a už tím dostávala nové možnosti. To ovšem není vše. V zemi, kde se neustále měnily vlády (a služby) mohli pracovníci služeb  spoléhat na neznámé lidi ve službách, kteří jim byli zavázáni a oni jim. Státní bezpečnost (a o tu jde), byla nesmírně mocná a teprve po demokratickém převratu se ukázalo, kolik lidí se jí podařilo vlákat do svých sítí.

Vlastně to dokonale nevíme dodnes, protože mnozí z nich byli dokonale ukryti a ukryti zůstali dodnes.

To, co bylo řečeno, může znít  jako obhajoba Milana Kundery. Ale já nemám ani trochu chuť obhajovat ho. Jeho čin (činy?) nelze obhajovat; k něčemu takovému, k čemu on se snížil, nesmí slušný člověk znevážit svůj charakter za žádných okolností, ať už panuje nacismus nebo komunismus.

Takže to, co provedl má jediný pozitivní smysl. Je to memento pro lidi, kteří chtějí zůstat slušnými. Je to v této době velmi důležité, protože nevíme, co nám přichystá budoucnost.

Der verkaufte Kundera

  Die sechziger Jahre des 19. Jahrhunderts werden für die Entwicklung der tschechischen Kultur als besonders bedeutungsvoll erachtet. Zu den großen literarischen Werken kam im Jahr 1866 eine richtige Oper „Die verkaufte Braut“ hinzu. Der Autor Bedřich Smetana wurde zum Idol des tschechischen Volkes und es fehlte nicht viel, so wäre für lange Zeit auch der Autor des Librettos Karel Sabina, berühmt geworden. Aber seit damals (1872) wurde Sabina zum Symbol des Despektes. In diesem Jahre wurde nämlich bekannt, daß Sabina ein Polizeiagent war. Der tschechische Boden wurde ihm zu heiß, und er ist bis heute ein Symbol des Verrats geblieben.

  Zur Zeit haben wir einen neuen „Sabina“. Diesmal handelt es sich allerdings um ein Schwergewicht. Aus Polizeiaufzeichnungen kam ans Tageslicht, daß der Konfident eines Menschen, der lange Zeit eingesperrt war, der berühmte, international anerkannte Schriftsteller Milan Kundera ist. Milan Kundera wird aber keinesfalls ein Symbol der Verachtung. Dieser Fall interessiert die meisten Menschen nicht. Man kann sich darüber nicht wundern.

  Sabina war als Polizeikonfident einer von vielen Tausenden „normalen“ tschechischen Menschen, Milan Kundera gehört zu einigen Hunderten Helfershelfern der Polizei. Die Zeit hat sich geändert und die kommunistische geheime Polizei hat es verstanden, sich in dieser Zeit gut anzupassen. Auch der „normale Mensch“ hat sich angepaßt: Er hat nichts unternommen, solange man ihm nichts angeordnet hat. Die heutige Zeit ist ganz anders als die Zeit Sabinas. Man verfügt über viele Mittel, die für das übliche Leben nötig sind, und über andere Dinge, die für den Staat als solchen nötig sind. Die Staatssicherheit war eines dieser Mittel.

  Vor allem kann man die Stellung des tschechischen Volkes Mitte des 19. Jahrhunderts mit der in der Mitte des zwanzigsten Jahrhunderts nicht vergleichen. Auch wenn die Tschechen damals Untertanen des großen österreichischen Staates waren, war diese Unterordnung unvergleichlich „weicher“, begleitet von vielen politischen und ökonomischen Rechten. Anders war die Unterordnung Mitte des zwanzigsten Jahrhunderts unter die Sowjetunion. Anders gesagt besteht der Unterschied darin, daß die Tschechen zuerst einem schon fast demokratischen Staat (Österreich), und dann später einem totalitären Staat untergeordnet waren.

  Das bedeutet auch viel für die Polizei. Sie war von höchster Stelle aus geleitet und wurde vom Kreml koordiniert, und damit hatte sie neue Möglichkeiten. Das ist jedoch nicht alles. In einem Land, wo die Regierungen häufig gewechselt wurden, konnten die Mitarbeiter dieser Dienste mit unbekannten Menschen im Dienst rechnen, die ihnen verpflichtet waren und die Polizei wiederum diesen Menschen. Die Staatssicherheit (und um diese geht es hier) war ungeheuer mächtig, erst nach dem demokratischen Umsturz zeigte sich, wie viele Menschen von ihr in ihre Netze gelockt werden konnten.

  Wir wissen es eigentlich bis heute nicht genau, weil viele perfekt gedeckt wurden und bis heute gedeckt sind.

 Das, was gesagt worden ist, könnte als Verteidigung Milan Kunderas betrachtet werden. Aber ich habe nicht im Geringsten Lust, ihn zu verteidigen. Seine Tätigkeit (Tätigkeiten?) kann man nicht verteidigen; zu so etwas, wozu er sich erniedrigt hat, darf ein anständiger Mensch seinen Charakter unter keinen Umständen mißbrauchen, einerlei ob Nazismus oder Kommunismus herrscht.

  Also, das, was er angestellt hat, hat einen positiven Sinn. Es ist ein Memento für die Menschen, die anständig bleiben wollen. Es ist in dieser Zeit sehr wichtig, weil wir nicht wissen, was uns die Zukunft beschert.

Emanuel Mandler